O hlohu

Hloh je dřevina vyskytující se ve formě trnitého keře nebo nízkého stromu, rozšířená především v Evropě. Jeho květy jsou zpravidla bílé (existují však i druhy, které kvetou např. růžově) a následné plody jsou krásné malé červené hložinky.

Hloh našel svoje využití už v období neolitu (mladší doba kamenná), kdy jej lidé využívali, jako přirozenou ohradu kolem obdělávaných polí, pastvin nebo i osad/vesnic. Jak je uvedeno výše, hloh je trnitá dřevina, což zajišťovalo nejen ochranu, proti predátorům zvenčí, ale zároveň takováto přirozená ohrada udržovala chovaný dobytek uvnitř. Hlohové trny dokázaly mimo chráněnou plochu udržet i zlé duchy a démony. Lidé tedy již více než 5000 let př.n.l. považovali hloh za symbol ochrany a bezpečí. Věřili, že „hlohová hradba“ kolem osad jim zajišťuje klidný a bezpečný spánek. Od toho se také odvíjí jeho názvy v různých jazycích. Keltové jej nazývali „skviját“, v islandštině je hloh „svefnthorn“ a v němčině „Schlafdorn“ (od slov schlafen = spát a Dorn = trn).

Trnitost hlohu však nebyla spojována jen s ochranou a bezpečím. Staří keltové věřili, že hlohové trny mají léčivé schopnosti. Nemocní lidé se „prodírali“ hlohovým trním, což je mělo zbavit nemoci, zlých duchů a démonů, kteří trýznili jejich tělo. Stejně tak se hlohovým trním proháněl nemocný dobytek. Skutečné léčivé schopnosti hlohu však odhalili již keltští druidové. Ti používali především hložinky - plody hlohu, které již svojí „krvavou“ barvou naznačují účinky na kardiovaskulární systém člověka. Hložinky dokáží zlepšit prokrvení cév, normalizují krevní tlak, posilují srdce a také se předpokládalo, že mají uklidňující účinek. Ačkoliv z dnešního pohledu může výčet těchto účinků hlohu v podání keltských druidů působit, jako ničím nepodložené „šarlatánství“, možná magie, časem se ukázalo, že hložinky skutečně uvedené účinky mají. Dle dostupných zdrojů lze předpokládat, že k oficiálnímu objevu léčivých účinků hlohu došlo až zhruba v polovině 19. století v Evropě. Kromě zmiňovaných hložinek používali druidové k léčení také květy a mladé listy, které také obsahují látky prospěšné obdobně, jako hložinky.

Moderní věda resp. moderní medicína již pochopitelně dokáže určit i látky, které se v hložinkách nacházejí. Jedná se především o vitaminy C a B, pektiny, flavonoidy, karoteny, glykosidy, třísloviny a cukry.

Věděli jste?

Dříve se věřilo, že dřevo hlohu dokáže zahánět zlé duchy a démony. Odtud se do filmů o upírech dostal pověstný dřevěný kůl, kterým se upír musí probodnout. Tento kůl by měl být právě z hlohového dřeva.

A protože hloh zajišťoval klidný spánek, dostal se později do širšího povědomí nenápadně v dnešních pohádkách, jako například v různých provedeních příběhu o „Šípkové Růžence“. Ta usíná poté, co se píchne o trn, který měl být původně pravděpodobně hlohový. V interpretacích, kde se princezna píchne o vřeteno, bylo toto vřeteno velmi pravděpodobně vyrobeno z hlohového dřeva, jelikož tvrdost tohoto dřeva umožňovala jeho využití k výrobě různých nástrojů včetně násad na nářadí nebo vřeten kolovratu.